Když vidím něco špatného, nečekám, až to napraví někdo jiný

Irena Košíčková je zakladatelkou iniciativy Svoboda pro křesťany, vystudovala Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, kde se zabývala pedagogikou, sociologií a psychologií.

Jsi věřící, proč?
Narodila jsem se do křesťanské rodiny a i přes útrapy několika adolescentních krizí mi Pán Bůh dal dar víry. Víra mi dává sílu a naději. Rozhovory s Bohem mi pomáhají se orientovat v tom, co je skutečně potřebné a co je jen navíc.

Zapojila jsi se do iniciativy Svoboda pro křesťany. Co Tě k tomu vedlo?
Bylo to loni v srpnu na festivale v Trutnově. Byla jsem tam s výstavou a infostánkem k tristnímu stavu lidských práv v Ázerbájdžánu, sbírali jsme mimo jiné podpisy pod petici za propuštění dvou nespravedlivě vězněných lidskoprávníků. Přišel za mnou náš brněnský biskup Juraj Dovala, který je mnohaletým fandou trutnovského festivalu, mluvili jsme o různých věcech. Až pak přišel s tím, že co ho v poslední době nejvíc trápí, je pronásledování křesťanů na Blízkém východě. A že by chtěl, abychom pro ně něco udělali.

V tu chvíli mi to připadalo jako naprostá šílenost. Padala jsem v tu dobu pod tíhou nejrůznějších povinností a nedovedla jsem si představit, že bychom měli rozjíždět ještě nějakou další iniciativu. Juraj mě nenutil, řekl, ať o tom popřemýšlím. Těžko se odmítá, když si člověk uvědomuje, že tam někde trpí lidé, bojí se o své blízké, utíkají z místa na místo, aby zachránili holý život. Řekla jsem si, dobrá, pojďme udělat nějaké minimum. Rozešlu pár mailů a když se lidi chytí, můžeme něco zkusit. A tak se mezi mé kamarády napříč různými církvemi rozeběhlo pár emailů v podstatě s pár řádky: „Je tu nějaký problém, je nás pár, které to tíží, chtěli bychom něco udělat, ale ještě ani nevíme, jestli se zformujeme, nechcete se přidat?“ Ovšem Boží vedení v tom evidentně bylo, neboť hned na první schůzku přišlo asi dvanáct lidí s nápady a drivem. A tak to začalo.

Můžeš čtenářům přiblížit, co konkrétně děláte?
Na konci srpna jsme se zformovali proto, abychom jednak vytvořili výzvu českým i evropským politikům a abychom v listopadu uspořádali veřejné modlitební shromáždění v centru Brna. Vadilo nám, že se o lidech z Blízkého vý- chodu pronásledovaných pro křesťanskou víru téměř neví a skoro nikdo o tom nemluví. Výzvu jsme umístili na http://www.petice24.com/svoboda_pro_krestany a touto výzvou jsme žádali světové i české politiky, aby se zasadili o ukončení pronásledování křesťanů ve světě, aby chránili křesťanskou duchovní kulturu a využili všechny prostředky na zastavení eskalace utrpení nevinných obětí a aby bylo dodržování lidských práv stavěno i nad jakékoli ekonomické zájmy.

Jak proběhlo ono shromáždění?
Modlitební shromáždění záhy získalo rozměr ekumenické bohoslužby, jíž se účastnili duchovní šesti různých církví. Bylo pro nás důležité vyjít ven z kostela na ulici a připravit to tak, aby to zaujalo i běžnou veřejnost. Domluvili jsme tedy čtyři doprovodné koncerty, pozvali informované lidi z Křesťanské mezinárodní solidarity, vyrobili jsme výstavu, skrze kterou jsme informovali nejen o páchaném násilí, ale také o iniciativách muslimů, kteří například sami poskytovali humanitární pomoc zřízením uprchlických táborů, nebo o inciativě britských muslimů #NotInMyName, kterou dali muslimové najevo, že násilí páchané ve jménu islámu nemá se skutečným islámem nic společného. Touto iniciativou jsme chtěli vyjádřit solidaritu a podporu pronásledovaným křesťanům, ale nechtěli jsme, aby se přelila v nenávist vůči muslimům. Na bohoslužbě i na celém programu bylo několik set lidí, i přes to, že byla fakt velká zima. Bylo to úžasné, prožít jednotu společenství s věřícími tolika různých církví.

Co plánujete do budoucna?
V současné chvíli rozjíždíme v Brně hlavně pravidelná modlitební setkávání za překonání násilí ve světě. Modlitby, bohoslužby, mše chceme pořádat ve společenství různých církví, aby tak byla zachována myšlenka ekumenismu, která nás také celou dobu spojuje. Věříme v sílu společné modlitby. Chceme se modlit jednak obecně za mír, lásku, přítomnost Ducha svatého, ale i za konkrétní lidi, kteří čelí pronásledování, za humanitární pracovníky působící v exponovaných oblastech, za konkrétní uprchlické tábory, za rodiny těch, kteří byli zabiti nebo jsou pohřešovaní. Dále se pak chceme i nadále přátelit se Syřany, s nimiž jsme se v průběhu aktivit seznámili.

Je to tvá první veřejná aktivita, nebo jsi „profesionální“ aktivistka?
Už jsem k pár veřejným iniciativám přičichla :). Ale za profesionální aktivistku se asi nepovažuji. Nakonec, kdo o sobě může říct, že je skutečný profesionál? Nicméně sedm let jsem pracovala v administrativě jedné nevládní organizace, tak to se člověk samozřejmě dostane do prostředí, kde působí akční lidi, kteří se dívají na věci okolo sebe a považují za součást své svobody také zodpovědnost za to, co se děje kolem nás. Dnes jsem z administrativy trošku vykoukla a necelý rok se podílím také na jednom z projektů.

Co dalšího naplňuje tvůj volný čas?
V naší církvi (ČCSH) se věnuji hlavně setkáním mládeže a rodin s malými dětmi, to jsou moje srdcové záležitosti. No, a v dalším volném čase se také věnuju svému skautskému oddílu. Tam ostatně také vedeme děti k tomu, že skauting nekončí za dveřmi klubovny, ale že je to styl života, kdy nejsem lhostejný k tomu, co se děje kolem mě a když vidím něco špatného, nečekám, až to napraví někdo jiný.

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.