Vánoce s panem učitelem Malým

příběhVolně sepsáno na základě vyprávění Marie Raisiglové, rozené Ajšmanové, jejím vnukem.

U Ajšmanů se slavily Vánoce celkem prostě. Na stole stál papírový betlém a nad ním malý stromeček s ozdobami za pár šupů, které byly všude k dostání. Viselo na něm několik skleněných koulí, barevné papírové řetězy a figurky andělů. Na některých větvičkách byly připevněny svíčky a jejich žluté plamínky teď přitahovaly pozornost Maruščiných rozradostněných očí. Pod stromečkem ležel krásně zabalený dárek. A byl ohromný. S rozbalováním musela Maruška ale ještě chvíli vydržet. Nejdřív štědrovečerní večeře.

Celá rodina, maminka, tatínek, Maruška a babička, se s chutí pustila do bramborového salátu, ke kterému mohla maminka dokonce osmažit kuřecí řízek. Tatínek totiž dokázal i v těch těžkých časech sehnat všechno, co bylo potřeba. Měli tolik, že mohli i rozdávat. A tak se občas pro jídlo stavili Vintrovic nebo paní Barnasová. Ti už se ale několik měsíců neukázali. Teď k Ajšmanům chodil pan učitel Malý a to nejen pro jídlo, ale také u nich i přespával.
Na štědrý den ani potom na svátky u nich ale nebyl. Bydlel totiž kus za Prahou, jak Marušce vysvětlil tatínek, když pana učitele poprvé přivedl domů. U Ajšmanů přespával, aby se nemusel každý den po vyučování, pracoval totiž jako učitel na jedné pražské základní škole, trmácet domů na venkov. Ušetřil si tak čas i peníze za cestu.

Tatínek tenkrát Marušce také přikázal: „Nesmíme to ale nikomu říkat, že tu pan Malý bydlí, ani se o něm před někým bavit. Měli bychom totiž každý večer hlásit na policii, že máme nocležníka, ale mně se tam nechce pokaždé chodit. Když to nikomu neřekneme, máme o starost méně.“

A pan učitel přicházel a odcházel. Někdy se zdržel několik dní po sobě, někdy se zas ale několik dní neukázal. Byl to veselý pán, i když byl často velmi unavený. Na levé ruce mu chyběl prst. Ukazovák. Přišel o něj při sekání dřeva. Muselo se to stát nedlouho před tím, než se poprvé ukázal u nich doma, protože rána nebyla ještě tak docela zahojená.

Maruška měla pana učitele ráda, proto si teď nahlas povzdechla: „Jakpak se má asi pan učitel?“

Tatínek odpověděl, že se ho na to bude moci brzy zeptat, až po svátcích zas přijede.

Hned nato vstal, zvedl ten dárek, který čekal pod stromečkem, a podal ho s laskavým úsměvem Marušce. Ta v tu ránu zapomněla na pana učitele. Krabice jí při předávání málem upadla, ale tatínek ji zachytil a společně ji položili na zem. Nadšeně se pustila do rozbalování. Když rozvázala mašli a roztrhla balicí papír, objevila se dřevěná obdélníková bedna černé barvy s několika dírami na horní desce.

Tatínek otevřel jednu z delších bočních stěn a začal zevnitř bedny vytahovat různé věci. Nejprve vytáhl jakési dřevěné tyčky, na kterých byly připevněny tvrdé papíry s nějakou kresbou. A hned je zastrkával do těch děr, které byly v té bedně. Maruška užasla. Už pochopila, co to je. Byly to kulisy a celé dohromady to dávalo malé divadlo. Tu tatínek zašátral hlouběji do bedny a vytáhl několik loutek: princeznu s krásnými šaty, čerta, čarodějnici s dlouhým nosem, spanilého prince v brnění, krále a ještě služku.

Celá rodina na to všechno fascinovaně zírala. Maruška vůbec nevěděla, co má říct.

***

Uběhly dva dny. Maruška právě hrála babičce divadlo O Zlatovlásce podle pohádky, kterou znala z knížky od Karla Jaromíra Erbena. Tu dostala minulé Vánoce. Vtom se ozvalo krátké zazvonění domovního zvonku a hned na to ještě jedno. Pak ticho. Dvakrát krátce po sobě. Marušce bylo hned jasné, že to musí být pan učitel Malý. Celá rodina byla totiž doma a dvojité zazvonění bylo jejich znamení s panem učitelem. To vymyslel on. Takhle všichni věděli, že jde buď on, anebo někdo z rodiny. To se Marušce líbilo, připadalo jí to takové spiklenecké. Vyběhla rychle otevřít.

Za dveřmi stál opravdu on a už ji s úsměvem zdravil.

Maruška hned hlásila: „Pane učiteli, dostala jsem divadlo. To budete koukat!“

„Ale, nepovídej. No to musím vidět!“ Upřímný zájem Marušku velmi potěšil. Prohlíželi si spolu všechny loutky a vymýšleli, které všechny pohádky je možné s nimi zahrát. Pak pan učitel prohlásil, že zítra večer bude pořádat představení a že jsou všichni srdečně zváni

Komentáře