Antifašisté a „slušní občané“

Byl jsem tři týdny v saském/lužickém Budyšíně, kam jsem jel jako antropolog za lužickosrbskou kulturou. Nemohl jsem si ale nevšímat jiných věcí, které s ní chtě nechtě souvisejí. Jednou z nich je i neonacistické hnutí, které je v tomto regionu velmi silné a bolestně to dopadá i na Lužické Srby, jakkoli jsou tradiční a podle principu „Blut und Boden“ („krev a půda“) by právo na život v Budyšíně a okolí měli možná větší než místní němečtí národovci.V některých částech samotného Budyšína volí 20% obyvatel ultrapravicovou NPD, takže se nedá říct, že by zde byl neonacismus okrajový problém nebo že by se týkal jen chlapáckého pózování náctiletých Sasů. Neonacisté jsou v regionu aktivní, bojují proti uprchlíkům (v Budyšíně je nové centrum pro migranty) a jejich hněv se obrací i proti Lužickým Srbům: přestříkávají dvojjazyčné cedule a na diskotékách odposlouchávají, kdo mluví lužickosrbsky, aby ho pak mohli v noci „zřídit“ na cestě domů.
Antifašismus by neměl být zvláštností radikální levice, ale postojem „slušného občana“.
Logicky tedy ve městě působí i antifašistické iniciativy. A tady se dostávám k problému, který jsem sice silně pocítil až právě v Budyšíně, ale vzápětí jsem si uvědomil, že u nás je to stejné. Velká iniciativa Bautzen bleibt bunt / Budyšin wostanje pisany („Budyšín zůstane pestrý“) nepropaguje žádnou politickou ideologii kromě antifašismu, tedy ve zkratce „nechceme v našem městě neonacismus, nenávist, etnickou nerovnost“, ale přesto se na jejím chodu podílejí především místní leví anarchisté, členové Die Linke, odboráři a další poměrně jasně levicově orientovaní lidé. I já se pokládám za levičáka a nedělá mi problém být obklopen anarchisty a socialisty. Myšlenkově k nim mám koneckonců blízko. Přeci jen mě ale mrzí, že jsou to (až na čestné výjimky!) jediní lidé, kterým stojí za to se neonacismu postavit na odpor.Lužičtí Srbové jsou v průměru (generalizovat nechci!) konzervativně orientovaní křesťané a voliči CDU. Nemají rádi extrémismus a dobře vědí, že jsou pro ně NPD a místní neonacistické bojůvky zcela bezprostředně nebezpečné. Nejde tady ani o situaci „budeme další na řadě“, protože jsou na řadě už teď. Přesto ale není vidět a slyšet, že by lužickosrbské spolky antifašistické aktivity otevřeně podporovaly: pravděpodobně se bojí, aby nebyly spojovány s tím, co jim připadá extrémní na levé straně spektra.

Jak už jsem se zmínil, vnímám podobný problém i u nás… mnohdy i mezi křesťany. Antifašismus by přitom neměl být zvláštností radikální levice, ale postojem „slušného občana“. Slušný občan ale mnohdy namítne, že neonacisté ve společnosti nepředstavují reálné nebezpečí. Vykládejte to ale zmláceným příslušníkům etnických menšin.

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.