Oživit čtvrti nenávisti

Báro, znám tě zatím spíš jako holku, která jezdí spolu s ostatními mladými lidmi do Předlic a zajímá se o romskou menšinu obecně, holku s hlavou plnou nápadů na zlepšení nebo jenom změnu situace. Čemu se jinak věnuješ? Můžeš se čtenářům představit?

 Jmenuji se Bára, je mi 23 let, mám dva bratry a jednu sestru, bydlíme v Praze, kde jsme se  i narodili. Jako malá jsem si přála být jedináček, abych se nemusela s nikým o nic dělit, ale posléze jsem velmi brzo pochopila, že mít sourozence je dost dobrá průprava do života a tak vůbec, je to fajn. Studuji druhým rokem magisterské studium na Sociologii na FF UK, kde jsem spokojená. Můžu říct, že studuji obor, který mám ráda, který mě baví (s občasnými krizemi, to se ví) a se kterým si dokážu představit svoji pracovní i do jisté míry životní budoucnost. Až dostuduji, chtěla bych se věnovat inkluzi (ve vzdělávání, na pracovním trhu a v bydlení) sociálně vyloučených jedinců i skupin a rodin a interkulturnímu dialogu specializovanému na česko—romské vztahy.

Mám ráda poznávání nových věcí, míst a lidí, mám ráda dobrodružství, a když to jde, i nejistotu, která skrývá milé překvapení. Mám ráda svoje kamarády, bez kterých bych nebyla, čím jsem.

347

Jak jsi se dostala k pořádání dětských dnů právě v Předlicích v Ústí nad Labem?

K pořádání dětských dnů jsem se dostala velkou náhodou — psal se listopad 2012 a pořádali jsme v Předlicích ve školní tělocvičně odpoledne pro děti z vystěhovaných rodin (romská velkorodina, která byla vystěhována z domu v Předlicích nejprve do tělocvičny a posléze na desolátní předraženou ubytovnu v Krásném Březně, jiné čtvrti Ústí nad Labem). Za rodinami jsme poté jeli na Mikuláše (s Mikulášem Vymětalem) a před  Vánoci na ubytovnu. Jezdili jsme za dětmi a rodinami a začali jsme se zajímat o jejich případ, který vygradoval na přelomu ledna a února 2013, kdy měly být rodiny vystěhovány z ubytovny na ulici. Přijeli jsme je tam podpořit a na popud tohoto případu jsme se začali zajímat o vyloučenost ve školství, v bydlení a na pracovním trhu. Zájem vykrystalizoval v založení Platformy pro sociální bydlení a zájmu o problematiku ubytoven a práva na bydlení v obecné šíři. Abych se  vrátila k dětem — během našeho pobytu na ubytovně jsme si řekli, že chceme za dětmi jezdit a chceme jim tím dávat mimo jiné najevo, že nám na nich záleží, že chceme, aby měly možnost rozvíjet se v tom, v čem jsou dobré a na co jsou  talentované. Tak jsme na jaře 2013 začali nepravidelně jezdit pořádat dětské dny v Předlicích.

Jaké máš plány s touto lokalitou do budoucna?

Plány? Sama mám nějaké nápady, ale plánujeme společně s dalšími lidmi, kteří se o Předlice zajímají. Víme moc dobře, že naše plány nemůžou být realizovány, kdyby s nimi obyvatelé Předlic nesouhlasili — jsou to plány o nich s nimi — oni jsou hlavní rolí v celé záležitosti, takže zatím můžeme mluvit o nějakých potenciálních možných plánech. Mezi naše plány pro blízkou budoucnost patří jezdit do Předlic každý měsíc, pořádat dětské dny, ale i programy pro dospělé. Chtěli bychom s místními navázat bližší kontakt a bavit se o společných plánech co s Předlicemi dál. Mezi prioritní myšlenky patří zapojení starších dospívajících dětí — aby tito mladí lidé pořádali program pro mladší sami od sebe, aby se, pokud budou chtít, zapojili do života ve čtvrti. Mezi naše potenciální možné budoucí plány patří vybudování Domu vzdělávacích aktivit (chtěli bychom koupit a nechat zrekonstruovat nějaký objekt v Předlicích).2 074

Jak by takový Dům měl fungovat?

Tento dům by si měli místní sami obhospodařovat — mělo by jít o společný zájem obyvatel, o místo pro setkávání, vzdělávací i volnočasové aktivity, místo, kde by se potkávali Romové i Češi a vzájemně si předávali nápady, zkušenosti. Počítali bychom s doučováním pro děti, které by vedli starší spolužáci pro mladší (zde bychom chtěli zapojit i mladé lidi z Ústí, kteří by o to měli zájem), s workshopem romštiny, s kroužky cizích jazyků i různými výtvarnými, sportovními a hudebními kroužky, například „ateliéry recyklace“ by mohly být v Předlicích zajímavou činností (ze starých použitých materiálů vyrábět nové jiné zajímavé předměty — Předlice ve svých industriálních útrobách skrývají spoustu znovu využitelného materiálu). Hlavní myšlenkou je tedy vybudovat fyzický společný zájem obyvatel, útočiště a místo pro společnou změnu čtvrtě.

Kam bys chtěla místní situaci pohnout?

Co nejdál. Kam nejdál bude vůle obyvatel. Rozhodně by bylo fajn, kdyby se to, pokud se to v Předlicích podaří, podařilo i v dalších vyloučených lokalitách. Deghettoizace a oživení čtvrtě, které by mohlo napomoct širšímu řešení  problematiky vyloučených lokalit.

Je nějaký způsob, jak by ti s tím čtenáři Noty Nebe mohli pomoci? Nebo co by mohli dělat oni sami za sebe ve svém okolí?

Všichni, kteří by se chtěli zapojit jakýmkoli způsobem do oživení Předlic, jsou vítáni. Jako organizátoři programu pro děti, jako spolurealizátoři Domu aktivit, jako podporovatelé na dálku. Uvítáme jakýkoli výraz přízně nebo i kritiky! Oživovat a zajímat se mohou, stejně jako my, i o své okolí, svůj prostor, ve kterém
žijí a denně se v něm pohybují. Mohou oživovat místa zašlá vzájemnou nenávistí, strachem a nekomunikací. Pro takové projekty se najde jistě mnoho míst i v metropoli, to je jasné.

Děkuji za rozhovor!

Pokud vás Bára a její činnosti zaujaly, můžete se jí ozvat na matysova.bara@seznam.cz.
Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.