Svoboda vs. Alternativa

FOTO EVEY TAYLOR

FOTO EVEY TAYLOR

Rozhovor s Pavlem Junem

Svoboda… Všichni víme, jak je důležitá a že jí málokdy bylo tolik jako tady a teď. Svoboda je krásná a potřebná. Jenže když je jí moc, když je tzv. absolutní, stává se neomezenou libovůlí, rozmarem.

Co Vy, cítíte se svobodní? Občas se zřejmě domníváte, že Vám Vaši rodiče brání v tom, abyste byli tím, čím chcete. Jenže často je to právě jejich vliv, který Vám v budoucnu umožní vybírat z co možná největšího počtu vhodných alternativ. Každá volba má zkrátka své následky, a tak je svoboda nutně spojená i s odpovědností.

Alternativa – možnost volby mezi dvěma i více variantami
Svoboda – možnost jednat podle vlastní vůle
Vůle – chtění, záměr, smýšlení

Jak ses vyrovnával s náboženskou nesvobodou za minulého režimu?

To byl jeden z podnětů, který mě dovedl ke studiu teologie. Církev byla alternativním prostorem.

Co to tehdy znamenalo studovat teologii?

Teologická fakulta byla legální, stísněná, ale pro člověka studujícího tam naprosto úžasný prostor pro svobodné myšlení, úžasná knihovna, někteří velmi zajímaví a inspirativní profesoři.

Dnes máme oproti minulosti nesrovnatelně více možností, nikdo nám nemluví do otázek víry a svědomí, ale… Jsme dnes naprosto svobodní?

Ne takhle automaticky! Znal jsem za minulého režimu lidi, kteří byli trnem v oku totalitního režimu, strávili roky ve vězení, ale myslím, že byli opravdu svobodní.

Naše postmoderní pojetí svobody je naivní. Je svoboda jenom to, že se rozhoduji „podle své vůle“?

Tak jak je to se svobodou?

Naše postmoderní pojetí svobody je naivní. Je svoboda jenom to, že se rozhoduji „podle své vůle“? Co je ale „má vůle“, a co mi našeptaly (jenom) moje hormony, strach, mindrák, hloupost, zbabělost, pohodlnost? Já přece nejsem jenom něco z toho, a něčím z toho nechci být vůbec, já jsem mnohem víc, jsem taky Ty, taky co mám za sebou a co před sebou a… prostě mnohem víc. A pak mi nějak nejde mluvit jednoduše o „mé vůli“.

Není svoboda spíš zvláštní lehkost, ohled, pravdivost a pokoj, s kterými se rozhoduji?

Že na chvíli jsem jakoby svobodný i od „své vůle“, vidím před sebou zřetelně a pokojně druhého člověka, mohu se zeptat po tom, co je Dobré, co Pravda, co má smysl; a najdu sílu a odvahu se pro To rozhodnout; a přitom mám pocit, že ani mým rozhodnutím nepadá svět; a tenhle pocit vychází z důvěry, že poslední slovo má Bůh a že vlastně už padlo… a to všechno dohromady je víra.

Myslíš, že svobodu dává víra?

Svoboda s vírou zásadně souvisí. Může se v ní začít dít ten div, že se zaceluje ta nenasytná černá díra v našem srdci, která asi nejvíc spoutává a mate.

A jak to má se svobodou církev?

Církev je prostor, který vznikl kolem zkušenosti s Ježíšem Kristem, zkušenosti s Vírou a může být místem, kde se taková svoboda děje.

A co svoboda věřit?

Augustin řekl: „Miluj, a dělej co chceš“. Znamená to – když budeš milovat, budeš jednat dobře, pravdivě a svobodně přirozeně, od sebe sama. Láskou člověk do té svobody rozhodování spadá. Láska je v tomhle smyslu nad vírou. A teď mě napadá „Ježíš Kristus“ a dochází mi, že člověk může z lásky i sebe sama obětovat pro druhé. A to prý je vrcholem svobody.

A co peníze? Jejich dostatek nám umožňuje nebrat na ně ohledy, takže bohatství osvobozuje?

Nakonec jde stejně o to, jaký máš k penězům vztah. Znám lidi, kteří mají málo peněz a jsou svobodní, znám lidi, kteří jich mají tolik, že by je nespotřebovali za deset životů, a jsou přesto (proto?) penězi posedlí.

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.