Evangelické mnišství?!

Evangelické mnišství?! Čím to zní divněji, tím to zní zajímavěji. Bouřlivě s tím strašil Kierkegaard, zněly i tišší hlasy. Adolf von Harnack též usoudil, že v této oblasti reformace ztratila cosi cenného. Mt 19, 12 vyvěrá z hloubi pramenů. Zdá se, že ani evangelická církev nemusí sloužit jako automatická skrýš. Kritérium „pro království nebeské“ ukazuje, že ve prospěch prostoru, který je pro daného člověka (a skrze něj) otevřenější než ostatní. To je zvláštní konstelace, jak vyplývá z Mt 19, 11. Nejde o únik před realitou nebo nad realitu. V duchu kalkulací typu kdo nechá plavat sestru, dostane stokrát víc, se dá odhadnout, že správné mnišství není bezpohlavní, nýbrž hyperpohlavní. (Alegoricky vzato… Nemůžeme jej však povýšit nad jiné stavy, dlužno tedy dodat, že i správné partnerství je v poměrech království nebeského hyperpohlavní.)

Mému romantickému oku kontrastně ladí figura mnicha s pozadím této doby. Praští mě do něj jako postava Jonáše v ulicích Ninive či New Yorku. Ani Jan Křtitel nezůstal nenápadným. Pozoruhodným příkladem současného protestantského solitéra zůstává Přemysl Pitter. Namísto manželky nalezl stokrát tolik uprchlíků, pacifistů, německých dětí, Olgy Fierzové, židovských dětí, žižkovských dětí atd.

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.