Neberte nám (S)oči!

Ačkoli se dějiny v jistém smyslu točí v kruzích, v něčem jsme se přeci jen dostali jinam – dál. Rozhodně není v posledním době naší hlavní ctností respekt k přírodě, ale snad alespoň definování respektu mezi lidmi navzájem. Ne snad, že bychom se k sobě uměli lépe chovat, ale umíme o tom přesněji mluvit a snáze se rozčilujeme nad nemorálním jednáním, které se odehrává i třeba na druhé půlce světa. Již nekoukáme do ložnic svým sousedům (většina z nás), ale komentujeme chování celebrit za velkou louží. Ačkoli často neznáme své zastupitele na úrovni obecní, kritizujeme čile ty výše postavené, a nejvyšší, anebo rovnou představitele cizího státu.

Jedna z přelomových koncepcí, která nám v morálním úsudku pomáhá, je koncepce lidských práv. Ač na ni někteří pedagogové nadávají, jelikož je okrádá o mnoho výchovných prostředků, které by mohli používat k umravňování zlobivých dětí, má své opodstatnění: Podobně totiž okrádá o mnoho „výchovných“ prostředků autoritativní režimy. Dodržování lidských práv směřuje k ochraně lidské důstojnosti, toho na člověku nejcitlivějšího. Chrání tedy to nejzranitelnější – to, skrze co jsme nejsnadněji manipulovatelní.

Kandidát na ombudsmana Stanislav Křeček na otázku, zdali by se měli sportovci vyjadřovat k ruským diskriminačním zákonům, odpověděl, že by sportovci neměli tyto věci tolik akcentovat, že je to věc aktivistů, ochránců lidských práv.

Tím krásně vyjádřil tendenci k profesionalizaci pro dnešní dobu tolik typickou. Ano, proč by měli mít sportovci názor pro jednání s cizinci? Proč by měli projevovat soucit? A proč bychom se vůbec my sami měli zajímat o lidská práva, vždyť máme tak skvělého zastánce lidských práv, pana ombudsmana? Proč bychom se měli zajímat o to, co je dobré a jak se správně chovat, ať už v našich osobních vztazích, ve vztazích ekonomických nebo ve vztahu k posvátnu? Máme vševědoucí psychology, katalog Teska s nejvýhodnějšími nabídkami nejkvalitnějšího zboží, obecné horoskopy nebo rychlokurzy životního štěstí. Toto štěstí pak je založeno na představě úspěšné kariéry, která směřuje k naší vlastní specializaci – měli bychom se stát dobře fungující součástí systému, jež dobře ví, co se patří, a že se rozhodně nehodí protestovat vůči nějakým drobným přestupkům těch „nepřizpůsobivých“ v Rusku. Copak se ve škole neučí, že se sluší držet hubu a krok? No řekněte?

Směřují-li lidská práva k lidské důstojnosti, jsou právě záležitostí všech lidí. Od dob starého Izraele je jasné, že je třeba se zastávat těch, které společnost utlačuje. Od dob Martina Luthera je akcentováno, že za své chování k bližním se budeme před Boží tváří zodpovídat právě jen my samotní. Všichni tedy máme být svými vlastními ombudsmany – zastánci lidských práv – ať už jde o situaci našeho nejbližšího okolí nebo dálného východu. Ano, v tomto se naše dějinná situace změnila. V čase demokracie je na každého z nás skutečně vložena daleko větší zodpovědnost, nutnost být dostatečně informován a být schopen plnit své občanské povinnosti. Můžeme se dostat k daleko většímu množství informací a je naším úkolem neutonout v mediálním balastu zámořských postelí a tygřích mláďat z nejbližší zoo a naučit se být informovaní a ovlivňovat to, co můžeme a máme.

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.