Přečti Bibli II

ilustrační foto | zdroj: morgueFile

ilustrační foto | zdroj: morgueFile

Přečíst si celou Bibli… Když se člověk na ten tlustospis podívá, tak ho to nespíš vyleká. Ale dá se to a vlastně to není ani zas tak těžké. Ale je dobré to udělat promyšleně. Nějaké znalosti biblických příběhů máme v hlavě již od nedělní školy, nebo prostě z kostela. Od minule víme, že přečíst si nějakou dětskou obrázkovou Bibli je vlastně moc dobrý nápad, protože nám připomene nejdůležitější příběhy. Teď zdůrazním to slovo „příběhy“. Bible ale neobsahuje jen příběhy. To je hlavní bolest všech „vycuců“ z Bible — vybere se to, co má děj, co má spád. Co se dobře čte. Jenže takovéto příběhy tvoří méně než polovinu Bible.

Proto bylo druhým krokem přečíst si nějaké evangelium. Ne už převyprávěné, ale tak, jak je v Bibli. Jasně, že to je příběh Ježíšova života, ale čas od času se děj zastaví. Pán Ježíš si stoupne na kopec a povídá. Sedne si s lidmi a vypráví nějaká podobenství. Lidé za ním přijdou, na něco se ho zeptají a on se s nimi dá do řeči. Už to není příběh, jsou to nějaké myšlenky. Tohle je potřeba si uvědomit, než se člověk pustí do čtení Bible jako celku — není to celek jednolitý. Dobře to vyjadřuje postřeh, že Bible není kniha, ale knihovna. Knihovna, která má na první pohled 66 knih, ale ani to ještě není konečné dělení. Už na tom evangeliu to dobře vidíme, že i v rámci jedné knihy člověk musí opatrně dumat, co že to vlastně čte. Něco je příběh, něco je příběh v příběhu. Třeba nějaké podobenství. A aby to bylo ještě složitější, tak tím podobenstvím Pán Ježíš ilustruje nějakou svoji životní situaci. To se lidem stalo, že poslouchali nějaké Ježíšovo podobenství a najednou jim došlo, že v té vyprávěnce jde vlastně o ně samé.

…Bible není kniha, ale knihovna. Knihovna, která má na první pohled 66 knih, ale ani to ještě není konečné dělení.

Není na škodu mít jakýkoliv „úvod doBible“. V ekumenickém překladu je na začátku každé biblické knihy alespoň základní shrnutí — kdo a kdy tu knihu napsal. Opět nepohrdejme příručkami pro děti — jsou tam obrázky, mapy, komentáře k historickému pozadí vzniku knihy i popisovaných událostí. Asi žádná takováto příručka není vysloveně špatná, takže ať sáhnete po čemkoliv, tak neuděláte nějakou zásadní chybu.

Začněte číst Skutky apoštolů. Ony to jsou spíš skutky apoštola Pavla a ten ještě není nikdy nazván výrazem „apoštol“, ale tím se nenechte rozhodit. Během čtení se pak učte rozlišovat jednotlivé literární druhy. Něco je příběh, něco jsou kázání, něco jsou modlitby. Pořád ještě jde hlavně o příběh, který má spád, tak se to čte dobře. Nepřeskakuj! Je to příprava na texty, které zas takový spád mít nebudou.

Protože budeš díky Skutkům apoštolským znát dobře příběh apoštola Pavla, přečti si nějaký jeho dopis. Jsou hned za Skutky a úplně poslední Pavlův je Filemonovi. Ten se čte dobře, protože je nejkratší a má jasný srozumitelný děj. Nějakému chlapíkovi utekl otrok. Dost možná svého pána i okradl. Tenhle otrok se ukryl u apoštola Pavla. Teď ho Pavel posílá nazpátek a v dopise píše jeho pánovi — no a to už si zjisti sám, co má ten pán udělat.

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.