Počasí pod trojím způsobem

Adam Borzič | foto: Elis Unique

Adam Borzič | foto: Elis Unique

Zkušený kormidelník Adam Borzič se opět vydává do zvířených vod poezie. Není to žádný nováček spíš zkušený mořský vlk – už nějakou dobu řídí literární obtýdeník Tvar, pozoruje a přetváří moře veršů, metafor, rytmů a emocí. Tak zkusme nastoupit na jeho loď, třeba zahlédneme nejen vlny ale také slunce z nového úhlu. Nechme si vyprávět…a jsme-li stydliví a rozevíráme-li se pomalu, začněme třeba u řečí o počasí. Adamova nová sbírka Počasí v Evropě možná ukotví až u ocenění Magnesia litera.

Jaký směrem se to vydává název sbírky? Co má počasí společného s poezií? Počasí je něco nám všem důvěrně známého, co obklopuje život každého z nás. Počasí se stává snadno pochopitelnou metaforou pro naše emoce a pocity – pro naše počasí vnitřní. Básník, který zaznamenává příběh své vlastní duše, zároveň popisuje něco obecnějšího – počasí. Jaké je to promoknout? Jaké je to se o někoho pořezat, jakoby se člověk pořezal o led?

  •  Myslím, že se o tebe pořežu.
  • Myslím, že jsem se o tebe pořezal.
  • Ksakru! Kdo se prosil o svítání.
  • Mělo být zataželo. Mělo lít.
  • Šarlatová mračna měla zuřit
  • jak sousedka v natáčkách.
  • Měl jsme mí kyselý pohled
  • v masňáckých brýlích. Být reklama
  • na úspěch, v šortkách, třicátník
  • s očima ledu a jantarovým pokladem,
  • sedět na duně a propadat se do snu.

V Borzičově sbírce se však nejedná jen o milostné spršky v životě jednotlivců: Jde zde přece o Počasí v Evropě, o počasí s obecnější platností. Doktor Karl Gustav Jung ve svých imaginacích a snech na počátku dvacátého století zachytil předzvěsti blížící se světové války. Také Adamu Borzičovi jakoby se básně samy od sebe snažily o napojení na hlubší proud – ještě na jinou vlnovou frekvenci, která často zůstává přehlušena, ale která přece věrně vystihuje celoevropská napětí. Podobně jako při sledování počasí – i zde vyplývá schopnost předvídat ze schopnosti pozorně sledovat minulý a současný stav, vnímat jeho drobné nuance, vnímat ducha doby.

  • Za jemnou oblačnou clonou vyplouvá mírné podzimní slunce.
  • V téměř nábožné euforii stoupá má skleněná hlava do Gaudího kopce.
  • Těsně pod úpatím ve vykrojené zastávce přes mříž vidím ležet město
  • a nedaleko dům s posprejovaným horním patrem s nápisem:
  • OCCUPY AND RESIST
  • a hned vedle čteš WE KNOW YOUR CAPITALIST PARADISE
  • a WELCOME INTO HELL OF FREEDOM
  • a nalevo od nápisů v kroužku svítí pořádně syté A.
  •  
  • Propadnu se okem do kresby a letím černým středem,
  • letím vírem zmasakrovaných těl, kolem hlavy mi duní železo,
  • koušíčky kůže sviští dostředivě a jsou z nich jehly
  • a zabodávají se do mého nastraženého ucha.
  •  
  • Pak slyším z hrozné dálky jeho hlas, sípe, téměř syčí:
  • Umělec, který žije jen pro sebe, je hovno.

Počasí – a to nejen v Evropě – má ještě jednu podivnou vlastnost: svým střídáním vede k podivné harmonii, přispívá k růstu – udržuje zemi plodnou. Ačkoli se mohou mírné svlažující deště proměnit v běsy způsobující povodně, ačkoli se něžný příboj oceánu může změnit v tsunami, přece zůstává počasí v podstatě jevem pozitivním. Vždyť skrze ně zakoušíme laskavou péči toho Nejvyššího. Adam ji zakouší, přes hluboký zármutek některých básní, přestože nezavírá oči před utrpením, ať už se zabývá svými vzpomínkami na rozporuplné dětství a Chorvatsko poničené válkou nebo chvílemi bolestným hledáním sebe samotného na dovolené či milostným vztahem, který se stává koktejlem doteků krásna a zážitků zanechávajících hluboké rány. Borzič se přes věrné zachycení prokousává k nadhledu, mísí usedavý smutek s rozjařeným přitakáním životu a živelnou chutí do nových dní, do nových básní…

  • Mají-li se zrodit básně,
  • musí být Praha Londýn,
  • a Londýn Havana.
  • Nekorektní láska
  • snadno rozrazí zkřehlé plošky srdce.
  • Znovu musí vykouřit flirt
  • Vejít branou
  • bratrů & milenců
  • vystřelit naslepo strmou větu,
  • seschlou větví podpálit stoh,
  • krví božského punku se pomazat
  • a sejít se s Bohem i napřesrok.
  •  
  • Mají-li se zrodit básně,
  • od Uralu k Vinohradské vodárně
  •  
  • je třeba se vyznat z revolučních sond,
  • oslavit je drsnou souloží Luny a Slunce
  • a Dylanu Thomasovi pogratulovat
  • k dalším nebesným narozeninám
  • Pak na party ukrást mu prasklý Pegasův roh
  • a skočit s ním do rokle světa nahý jako list.
BORZIČ, Adam. Počasí v Evropě. Vyd. 1. Praha: Malvern, 2013

BORZIČ, Adam. Počasí v Evropě. Vyd. 1. Praha: Malvern, 2013

Podívejte se, jak o své knize mluví Adam Borzič v událostech v kultuře (od 4:34)

 

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.