Přečti si Bibli!

S tímhle už jsem se potkal vícekrát, že člověk by si měl „přečíst Bibli“. Vzpomínám, jak ji začal číst můj táta. Bylo to krátce poté, co jsem začal tak v sedmnácti chodit do kostela. Měl jsem doma jen „kraličku“. No, táta ji našel u mě na stole. Otevřel ji a začal se tou staročeštinou z roku 1613 prokousávat. Tak, jak se knížky čtou — pěkně od začátku. Vydržel tak prvních deset kapitol knihy Genesis a pak mi ji tam položil nazpátek. Protože se hodně zajímal o astronomii, vyskládal mi vedle Bible na stůl knížky, co je napsali Josip Kleczek a Jiří Grygar. O astronomii, o velkém třesku a o vývoji vesmíru… Taky epos o Gilgamešovi a jeho příběh o potopě a tak.

Jedna z bolestí konvertity v dospělosti je, že nemá zázemí nedělek. Abraham či Josef pro mne byli právě tak noví a neznámí, jako Ozeáš či Abakuk.

Bylo by to na dlouhé vyprávění, ale mně z toho dochází ještě něco jiného, než on tenkrát zamýšlel. Takhle se prostě Bible číst nemá. To je možná pro jednoho z tisíce či miliónu, že poprvé v životě otevře Bibli, přečte jí a bude mu jasné, co to vlastně četl. My — normální, standardní jedinci — potřebujeme nějaké lidské dávkování.

Jedna z bolestí konvertity v dospělosti je, že nemá zázemí nedělek. Abraham či Josef pro mne byli právě tak noví a neznámí, jako Ozeáš či Abakuk. Nevěděl jsem, co je (hlavně ve Starém Zákoně) zásadní a co podružné. Proto mám rád dětské Bible. Vůbec nejsou špatné! Nejen, že v nich jsou obrázky, ale hlavně jejich autoři vytáhli to doopravdy podstatné. A v řadě neposlední — tím pádem není tak tlustá. Jestli si doopravdy chcete přečíst celou Bibli, začněte tady. A doopravdy ji PŘEČTĚTE ! Nepřeskakujte pasáže, které znáte. Jasně, že o Jonášovi se asi nic nového nedozvíte, ale je to takový trénink. Když si totiž navyknete tady přeskakovat, začnete přeskakovat i u opravdické Bible. A pak Vám uniknou podrobnosti, které Vám v nedělce neřekli — třeba, že to nebyl Mojžíš, kdo házel před faraóna na zem hůl, ale jeho brácha Áron. Nebo že ta hůl se neproměnila v hada (a ani hole faraónových kouzelníků), ale v draky. Učitelé v nedělce to nevykládali špatně ze zlé vůle! Některé věci se tak nějak předávají z generace na generaci a už nad nimi nikdo doopravdy nepřemýšlí. A to je chyba.

Když si nějakou takovou dětskou Bibli přečtete, tak si zkuste sehnat „gedeonku“. Takovou tu malinkou modrou „bibličku“ v gumovém obalu, na kterém je symbol džbánku, ze kterého šlehají plameny. Protože jste už přečetli dětskou Bibli, tak víte, co to je za symbol…

Mohl by ji mít Váš farář, poptejte se kamarádů, rozhoďte sítě na Facebooku. Jak říkal jeden katolický kněz — „Každý člověk u sebe nosí občanský průkaz. Bible, to je občanka křesťana.“ A zamával nám před nosem svojí ohmatanou gedeónkou.

Přečtěte (a zase podtrhuji: PŘEČTĚTE) si některé evangelium. Markovo je krátké, Janovo se zase mnohým lépe čte. Když budete číst ráno, nebo večer, máte ho přečtené nejpozději za měsíc. No a to už tu dávno bude další číslo Noty nebe a s ní pokračování „taháku na doma“. e

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.