Jak hledat Boha

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Mt 6,5–8)

Nejdřív — jak se nemodlit: V modlitbě si na nic nehrajte. Modlitba je čas, kdy se dají sundat všechny masky, které si někdy před lidmi nasazujeme, které si někdy nasazujeme sami před sebou. Čas a prostor přiznat i sám před sebou.

Pána Boha není nutné umluvit množstvím slov, zvláště ne těch bez obsahu.

Není moc jiných způsobů než modlitba, jak Boha hledat, jak se ho ptát, jak se vztahu k němu učit, jak tento vztah rozvíjet.

Určitě má někdy smysl modlit se stále stejné modlitby, opakovat je, modlit se dlouho, meditovat, číst a modlitebně promýšlet duchovní texty, ale smysl a význam to má hlavně pro nás, aby se nám něco zažilo, abychom něco pochopili, nějak se nastavili.

Ježíšovi učedníci, současníci, se zřejmě modlili ráno, v poledne a večer.

Ráno, zázrak probuzení (možná v bolestech, nenáladě, po chvilce spánku, přece je to však zázrak probuzení). Za ten se patří poděkovat. Poděkovat a přijmout den (život) zas znovu jako dar od Pána Boha. A večer mu jej vrátit — poděkovat a omluvit se za to, jestliže jsme ten dar poškodili, jestliže jsme jej nevyužili, dost nevnímali.

Pokud se ráno skutečně pomodlím, pak se spíš přes den ovládnu, zarazím, překonám — ten den už bude ukotven v nějaké souvislosti.

A ještě se tehdy modlili určitě v poledne. Nejen poděkovat za jídlo a pití, uvědomit si jejich nesamozřejmost, ale i se uprostřed dne zastavit, vydechnout, znovu nasměrovat; odpoledne napravit, co dopoledne bylo špatně.

Modlitba roste z pochopení sebe sama jako někoho, kdo Pána Boha potřebuje, kdo potřebuje rozveselit, pomoci, kdo potřebuje blízkost, odpuštění. Roste z toho, že odhlížím od sebe a spoléhám se na Boha. Roste z vnímání nouze druhých, se kterou si nevím rady. Z vděčnosti. Z otevřenosti, z rizika, ve kterém doufám, že mě někdo (Bůh) uslyší.

Není moc jiných způsobů než modlitba, jak Boha hledat, jak se ho ptát, jak se vztahu k němu učit, jak tento vztah rozvíjet. Jeden z důvodů, proč tu na zemi s lidmi byl Ježíš, je ten, že je chtěl naučit se modlit, že jim chtěl zopakovat přikázání, že se mají modlit, že je chtěl ubezpečit, že Bůh před nimi znovu bude otevírat chvíle, kdy je nanejvýš vhodné se pomodlit, že Bůh ví o jejich modlitbách.

Nauč nás modlit se. Nauč nás brát tě, Pane Bože, vážně. Nauč nás, co máme dělat, když nám chybí slova. Nauč nás modlit se, abychom měli z modlitby užitek.

Když nám chybějí slova, tak je tu Otčenáš, Modlitba Páně.

Vždyť váš Otec ví, co je vám třeba, dříve než ho prosíte. On to ví, ale my potřebujeme pojmenovat, pochopit, co je skutečně důležité. My máme zmlknout, my máme pochopit, že Bůh je jako Otec či Matka.

 

Komentáře

Co na to říkáte?