Hmmm, to je dobré!

Náš malý Jáchym objevuje svět…

Ještě neochutnal všechno, rodiče ho přece jen hlídají. Ale byl jsem při tom, když poprvé ochutnal čokoládu. To se jen tak zajíkl, rozzářily se mu oči, nadechl se a rozesmál. Tak takhle dobré věci na světě jsou!

Takhle se z nás stávají hledači dobrého!

Jenom: kde se ztrácí ta — lehkost…? Zmizí s důvěřivostí a naivitou dítěte?

Přemýšlel jsem: Co je pro mě ještě takhle dobré? Aby mi prolétlo hlavou: Hmmm, to je ale dobré! Co si představit?

Kus dortu? Skok po hlavě do vody? Odchod z nemocnice? Auto na Route 66? Křídla rogala? Úsměv na tváři blízkého člověka?

Co je opravdu dobré? Co hledám?

Musí k tomu patřit pocit sladkosti, volnosti, závrati a hlavně lehkosti…?

Proč se jen vrací pocit tíhy?

Nevím, proč se mi do hlavy drala představa pečeti. Přece když se řekne „máš to zpečetěný“, tak to zní dost zlověstně.

Pak mi to došlo: Nejlepší věc… u koho jsem se to jen učil — aha u Toho Muže z Nazaretu! — nejlepší věc (nejen dobrá, ale nejlepší), která by se mohla stát, je tahle: kdyby se mě dotklo Dobré jako pečeť, totiž dobré v definitivní podobě.

Nejde jen o to, že bych nemusel hledat dál. Ale že bych v Dobré mohl — věřit… že by mě upokojilo, jak mohou jen věci, u kterých už je jasné, že v Dobrém skončí.

Pak bych přestal být hledačem dobrého. Stal bych se… to jen tuším čím.

(Tohle se mi prodralo hlavou den poté, když jsem dostal dobrou otázku: co dává věřícímu člověku lehkost?) e

 

Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.