Dárcovství má smysl

Ještě máme v živé paměti vánoce a s nimi i dárky, které jsme dali nebo sami dostali. Tentokrát se zaměříme právě na ono darování — dokonce na darování sebe sama — ať už krevní plazmy nebo vajíček, nebo na otázku toho, komu darujeme.

Úvodem do tématu nám budou rozhovory s třemi lidmi: studentkou medicíny Annou Burantovou, která pravidelně daruje plazmu, studentkou Kateřinou Nenáhlovou, která darovala vajíčka, a ředitelem Dětského Domu v Dolních Počernicích Martinem Lněničkou. Každý může zprostředkovat na dárcovství trochu jiný pohled.

  • Mohl/a byste se, prosím, krátce představit?
  • Jmenuji se Martin Lněnička. Do Dětského domova Dolní Počernice jsem nastoupil 1. 7. 1998 jako vychovatel. Od 1. 10. 2003 zde působím jako ředitel.
  • Máte zkušenosti se „stromy splněných přání“ nebo podobnými akcemi?
  • Stromy splněných přání a podobné akce doplňují dětem dárky. Dětský domov může dítěti poskytnout vánoční dárek v hodnotě cca 500–800 Kč. Tyto akce dětem umožní mít více dárků a i větší dárky.
  • Existuje také spousta dalších projektů, které se snaží vašim klientům udělat radost — např. různé soutěže, možnost studia v Opengate — které považujete za podařené?
  • Další aktivity pomoci jsou velmi cenné. Ať je to možnost brigády, studia nebo třeba příspěvek na řidičský průkaz. Všechny jsou významné a pomáhají řešit individuální potřeby dětí. Nerad bych jmenoval jeden nebo dva projekty. Těch kvalitních je více.
  • Na internetových stránkách vašeho DD je heslo „dát dětem obyčejné lidské štěstí“. Co tomu může přispět?
  • Obyčejné lidské štěstí se snažíme dávat dětem každý den. Někdy se to daří více a někdy méně. Ale díky podpoře, kterou dostáváme od dalších lidí, máme více energie se snažit lidské štěstí dávat.
  • Jaké máte zkušenosti s hostitelskými rodinami? Kdo může být hostitelem?
  • Hostitelskou péči podporujeme, a to především pro děti starší deseti let. U nich se výrazně snižuje šance na pěstounskou péči. Hostitelská péče umožňuje dětem vidět chod běžné rodiny. Dává jim další osoby, o které se mohou opřít. A většina hostitelů zůstává dětem i po odchodu z dětského domova. Hostitelé splňují stejné podmínky jako pěstouni (většinou).

annieJedním ze způsobů dárcovství je darování krevní plazmy, která se používá na výrobu léků, např. na rozsáhlá zranění, popáleniny nebo při rakovině. O samotných odběrech a věcech s nimi spojených jsem se bavila se studentkou medicíny a amatérskou fotografkou Annou Burantovou, která sama dlouhodobě plazmu daruje.

  • Jak jsi se k dárcovství plazmy dostala?
  • Řekla mi o tom kamarádka, trochu jsem o tom věděla už předtím. Chtěla jsem být dárcem a zároveň se mi tehdy hodily peníze před Vánocemi.
  • Jak to probíhá? Není ti někdy po darování špatně?
  • Nejprve se člověk registruje a podstoupí vyšetření. To se skládá hlavně z odběru krve. Dále musí mít dárce dobře přístupné žíly. Také vyplňuje klasický dárcovský dotazník. Před darováním musí být najedený, napitý. Když přijdeš na odběr, tak tě zváží, změří teplotu a tlak a dají ti vypít calcium, to je proti železité chuti na patře při návratu krve, říkala jednou sestra, ale já ho mám stejně. Napojí tě, vezmou trochu krve a potom pracuje přístroj na filtrování plasmy. Ten pracuje v cyklech. Vždycky ti vezme krev — u toho mačkáš míček — a pak ti vrátí krev bez plasmy, vytřídá se takto asi 7 cyklů. Člověk může být malátný po odběru a neměl by podstupovat žádnou fyzickou zátěž. Ale rozhodně pomáhá horká čokoláda, která je zadarmo po odběru. Taky vás zahřeje, protože když dostanete na konci 500 ml fyziologického roztoku jako náhradu za plasmu, můžete cítit zimu. Po odběru si vyzvedneš svých 400 Kč, někdy i láhev vína. Jsou lidé, kterým je po odběru hodně špatně. Každopádně by dárce měl počkat asi 15–20 minut ve vestibulu.
  • Jak často chodíš darovat?
  • Darovat můžeš jít jednou za 14 dní, ale zvlášť v zimě to nedoporučuju. Já jsem pak snadno náchylnější k nemocem. Lepší je 1/21 dní.
  • Myslíš, že to má smysl?
  • Tak kdybych si myslela, že to nemá smysl, tak bych asi nedarovala. Finančně to smysl má. A prakticky ještě větší. Plazma se totiž používá na výrobu spousty léků, které zachraňují deseti–, možná statisíce pacientů po celém světě. Což je taky důvod, proč za to jsou peníze. Já si myslím, že jakékoli dárcovství se vyplatí, neohrožuje­­‑li dárcovo vlastní zdraví.

katkaPo rozhovoru s Annou mě zajímala zkušenost člověka, který podstoupil dárcovství vajíček ne tak obvyklé, a tak jsem se rozhodla kontaktovat Kateřinu Nenáhlovou, která se stejně jako Anna zabývá lidským tělem a medicínou také v rámci svého studia. Kdo Káťu zná, ví, že je to neobyčejná, originální a divoká bytost — ostatně podobně jako naše předešlá respondentka — ale jejich pohled na dárcovství je v něčem odlišný.

  • Kdy jsi začala o dárcovství uvažovat? Co se ti honilo hlavou?
  • Celé to začalo před dvěma lety, kamarádka mi dala tip na brigádu, tak jsem od ní něco zjišťovala a připadalo mi to jako dobrý nápad.
  • Kdy jsi se k němu odhodlala? Co tě hlavně vedlo k tomu darovat?
  • Nebála jsem se, zjistila jsem si dost informací o dárcovství a morálně mi to přišlo dobré. Lidi mi říkali, že jsem blbá, že se to nemusí povést a jestli mi nevadí, že někdo bude mít moje dítě a já sama ho nebudu znát. Ale já jsem tohle neřešila.
  • Jak celá věc proběhla? Máš z ní dobrý pocit?
  • Někdy je to delší proces, na několik měsíců. Všechny zákroky proběhly v pořádku, nemám zdravotní následky. Ale už bych do toho nešla, protože upřednostňuju přírodní a přirozené postupy a s tímhle způsobem nesouhlasím. Lidí, kteří nemohou mít děti, je pořád víc, a podle mě za to může stres, špatná strava, špatný životní styl. Jakoukoli nemoc nebo problém můžeme vyléčit změnou svého přístupu a života. Já sama už neberu žádné hormony ani léky.
Komentáře

Co na to říkáte?

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.